popis

Na tradiční turnaj do Chrastavy jsme se chystali v únoru, jenže vinnou zranění organizátora se termín turnaje přesunul na příznivější konec března. Po minulém skvělém druhém místě a konstatování pořadatele, že lonští vítězové nebudou hrát, se nám v hlavách myhly myšlenky na kov nejcennější. Později se ukázalo, že to byli představy naivní, zvlášť po zjištění osádek dvou aut.

Stálý člen výprav na turnaj do Chrastavy Marcel byl v lázních. Náš „el prezidento“ byl po operaci kolene a tudíž taky nemohl jet.  Tím pádem odpadli dva „jako kdyby“ zodpovědní členové zájezdu a úloha  „velitele“ zájezdu padla tak trochu na Šmatloňa, který sice nebyl nejstarší člen výpravy, ale už byl v Chrastavě dvakrát, tak se předpokládalo, že ostatní , když to bude potřeba trochu usměrní a tak podobně.  Zodpovědnost na sebe vzal, ale asi jen po dobu cesty, kdy musel řídit tam i zpět. V Chrastavě se zodpovědně a jako „velitel“  moc nechoval. Ale to později. Posádky aut tvořili. V prvním autě jel Šmatloň, Břuch a dvě fanynky Lenka a Hanča. V druhém voze, který řídil Tomáš jel ještě Michal, Peťa a mladej Špunar.  Vyrazili jsme myslim po třetí a s dvěmi krátkými zastávkami jsme do Chrastavy dorazili kolem půl osmé, osmé? Už nevím přesně. Druhá posádka dojela asi s hodinu a půl zpožděním, možná větším. Jednak vinou toho, že si nezakoupili dálniční známku, tudíž projeli všelijakou ves a jednak i díky dvěma kuřákům, kterým Tomáš zakázal kouřit v autě. Rozuměj cigarety by mu asi nevadili, ale kluci radši něco lepšího a vysmátějšího. Vysmátá osádka vozu se šla ubytovat a mohli jsme všichni v klidu povečeřet v naší dobře známé nálevně, v restauraci u Plaváčka. Už tu samozřejmě byli i kluci z týmu MASH, u kterých byl střízlivej jen řidič. Michal Pokorný nás během večera ještě několikrát přesvědčil, že umí několik světových jazyků, kterým ale nikdo nerozumí. Možná ještě tak Peca. Byli jsme přivítáni organizátory, i místními „pípaři“ v dobré náladě a po večeři jsme se zodpovědně každý individuálně připravovali na turnaj. Samozřejmě nemohlo jít doslova o zodpovědnou přípravu, prostě šlo o to dopravit se v pořádku na ubytovnu. Zkrátim to. Z Plaváčka jsme šli asi něco málo po půlnoci, tedy Šmatloň s Tomem šli. Břuch, Michal a Peťa už seděli v nějakým baru. Šmatloň s Tomem v dobré vůli jim šli promluvit do duše aby neponocovali. Ještě se zastavili pro něco v ubytovně a vyrazili za nimi. Po telefonické navigaci, kde se nachází bar je konečně našli. Nutno dodat, že už bylo dost pozdě, možná tři ráno, možná míň, už nevím. V baru panovala dobrá , uvolněná nálada. Jukebox vyhrával, fotbálek obsazen a konečně se všichni shledali. Proběhli nějaký piva, i nějaký panáky myslim. Tomáš zdříml na baru, Břuch s  Peťou drtili místní ve fotbálku. Po nějaké době se Tom probudil a šel na ubytovnu, tedy chtěl, ale nemohl najít bundu tudíž ji hledal po celém lokále. I na ubytovnu šel, ale vrátil se s nepořízenou. Stresován situací se motal po lokále a byl v nesnázích. Ještě jedna historka s bundou, ale tentokrát s Peťovou. Peťa a Šmatloň sedí na baru, když v tom Peťa říká, že támhle ten kluk má stejnou bundu jako on. Nebyla stejná nýbrž byla Peťova. Už už to vypadalo na konflikt, když se do toho vložil Břuch, ale nakonec se to urovnalo bez pěstních soubojů. Do odchodu se už myslim nic nestalo, Břuch tam hrál s někym šachy, mladí chodili pořád ven a dovnitř a pořád se smáli. Za světla jsme opustili bar a šli se vyspat a nabrat síli na turnaj, který měl začít asi za necelých šest hodin. Samozřejmě, že jsme hned neulehli a ještě chvíli rozebírali taktiku. Naproti ve stánku paní pekařka otevírala pomalu krámek s pečivem. Nenapadlo nás nic lepšího než, že si dáme čerstvé koláčky a loupáčky na snídani. Došlo k velice kuriozní situaci, kdy se vyhecovali dva členové týmu k tomu, že půjdou na nákup v rouše Adamově. Krámek byl od ubytovny jen asi deset metrů, takže to bylo kousek. Vykročili, sledováni všemi lidmi z ubytovny. Ale pouze jeden odvážlivec nakonec splnil tuto akci doslova „donaha“, druhý se neodvážil a šel v trenkách. Osobně si myslim, že prodavačka si nahoty nevšimla, ale nevim to přesně. Po téhle vložce a po pár koblihách , které jsme snědli, jsme nakonec aspoň na chvíli usnuli. Po probuzení, nevim v kolik se nakonec vyřešila záhada se zmizením Tomášovi bundy.  Ukázalo se, že na ni Šmatloň spal. Po rozpačitém probuzení cirka hodinu před začátkem turnaje jsme se vzmohli a vyšli vstříc „náročnému“  turnaji. Nahecováni a povzbuzeni doznívajícím alkoholem, (ikdyž u některých asi ani nedozněl) jsme byli připraveni podat ty nejlepší výkony a zanechat po IFK tu nejlepší vizitku. Vizitku jsme sice zanechali, ale asi úplně jinde než na turnaji. Před prvním utkání jsme si rozdali úkoly, ale během zápasu se to změnilo v naprostý chaoz. Nakonec jsme uhráli remízu, když vyrovnávací branku vstřelil šmatloň. Což bylo od tohoto svěřence v turnaji vše co ukázal. V druhém mači se zranil a tím oslabil (možná naopak posílil) už tak oslabené mužstvo. Nicméně chlapci bojovali ale na lepší než páté místo to nestačilo. Šmatloň se usadil v prostorech baru a od té doby jen mlhavě zjišťoval jak se vede jeho spoluhráčům, kteří ho byli sem tam občas informovat o stavu situace. Ikdyž se prostor v baru změnil v menší neorganizovanou party, stačil šmatloň převzít cenu za páté místo. Takže zase tak velká ostuda to nebyla, na to že jsme jeli neorganizováni. Každopádně nám bylo vedením IFK sděleno, že se tahle situace opakovat nebude a že příště s námi pojede určitě člen výpravy, který usměrní naše výpadky.

(omluvte nedostatečnost, nebo i neúplnost reportu - bylo to náročné na zapamatování)